Na malý ostrůvek Čiovo při chorvatském pobřeží se změstilo kolem 70 mladých lidí, kteří se chtěli bavit o udržitelné ochraně moří. Kromě Slovinska, Chorvatska a Norska přišla téměř dvacetičlenný skupina i z České republiky. To, že je Evropská unie svými granty ochotna podpořit setkávání lidí z různých kultur. Je to investice do vztahů, kompetencí a nových znalostí. A jedním takovým projektem v kategorii výměny mládeže byl i desetidenní vzdělávací seminář Sea EYE (Sea education for young educators) 2013.
Každý den měl velmi podobný rozvrh. Budíček vojenskou trubkou byl trvalým příspěvkem českých skautů. Snídani a rozcvičku vždy organizovala jiná národní skupina. Dopoledne se konal zpravidla teoretický workshop a odpoledne, po řádné siestě, praktický. Po večerech jsme se dozvídali víc o zemích jiných účastníků – z dokumentárních filmů, ve vzájemných diskuzích apod. Dozvěděli jsme se také, že lidský dotyk (afiliace) je totiž také pro naše osobní pohodlí velmi důležitá, což ve středomořských národech vědí nejlépe, a proto vás na uvítanou políbí hned třikrát.
Šedesát kil odpadků za dvě hodiny
Na začátku programu jsme si řekli něco o mořských zónách (břeh, pobřeží, moře, hluboký oceán), a pak se vydali se speciálními dřevěnými rámy hledat a počítat zdejší mořské živočichy. Druhý den jsme si nabyté znalosti pocvičili při programu přežití. Dvě hodiny jsme lovili jedlé mořské živočichy. A poté přišel moment přežití – měli jsme přijít na způsob, jak bychom je upravili do poživatelného stavu.
Nebo jsme se učili potápět. A na další den jsme díky této schopnosti za pomocí ploutví, šnorchlů a vlastních rukou čistili náš kousek pobřeží i pláže od odpadků. A že jich bylo – tři plné dvacetikilogramové pytle za dvě hodiny! Až nám bylo líto, když jsme viděli, kolik jsou lidé schopni kolem sebe naházet zbytečností. Přitom ne vše musí končit v odpadcích, leccos se dá kreativně znovu využít. Například my jsme ještě z vytřízených PET lahví z našeho tábora vyrobili kytičky a ozdobili jimi jídelnu a společné prostory.
Naučili jsme se, že při prezentování, je důležitá jak verbální, tak neverbální komunikace (skoro sedmdesát procent). Takže je téměř důležitější, jak věci říkáte, než co vlastně říkáte. To jsme si i na konci vyzkoušeli při prezentaci našich audio-vizuálních děl, tedy filmů, fotografií a letáků.
Skála z Vinnetoua
Navštívili jsme historická města Split z dob římského imperátora Diokleciána a na seznamu UNESCO zapsaný Trogir. Téměř každou volnou chvíli jsme trávili plaváním a dováděním na vlnách. Někdy jen tak z radosti a jindy třeba v rámci mořského triatlonu nebo her bez hranic. Jistě největší peckou bylo splouvání řeky Cetiny na raftech. Trasa měla devět kilometrů a mohli jsme se během ní jednak smočit pod třístupňovým vodopádem, tak si skočit z pětimetrové skály. Hlavně jsme viděli také bájný útes, kudy před indiány prchal Vinnetou.
Všechno bylo se vším propojené, takže na konci pobytu jsme jasněji chápali, jak společně souvisejí životní prostředí, moře a lidé a jak je důležité pokoušet se o udržitelnost. Také jsme mezi sebou navázali neocenitelná přátelství, která snad dají základ kontaktům využitelných v budoucnu.
Projektová manažerka Sea EYE měla pouhých dvacet dva let. Takže je vidět, že to vskutku není nic těžkého. Stačí jen vzít partu nadšených lidí, vymyslet společně téma projektu a dát se do práce. Stačí jen chtít. Vše podstané se dozvíte na http://www.mladezvakci.cz. Projekt bude pokračovat od dalšího roku pod názvem Mládež v pohybu s malinko jinými pravidly a základ zůstane stejný. Takže směle do toho!
Lada Matyášová – Laduš (24 let, Šumperk)
Jeden blog 